"Zavolám ti"

26. února 2011 v 23:10 | Madeleine |  Téma týdne

Jak se jmenuji? Co dělám? Kdo jsem? A proč se ti zrovna teď o tom nechce přemýšlet? Snad je to proto, že to nevíš?! - Ano, nevíš to.
Občas jsem ti říkala, že tě miluji. Nikdy jsi mi na to neodpověděl. Nechala jsem toho, když mi došlo, že o to nestojíš. Máš mě rád? - Máš. Vím, že mě máš rád, ale proč mě nemůžeš mít rád o něco víc?
Pamatuješ si, jak jsme se seznámili? Já si to pamatuji dost přesně. Neřeknu ti, kolik hodin přesně bylo, řeknu ti přibližný čas s odchylkou asi 10 minut. Je to taková dlouhá doba a přesto to vidím jako dnes, jako by se to stalo před několika hodinami. - Vzpomínáš si na to?
Ani nevíš, kolikrát jsem přemýšlela, jak moc do tvého života patřím. Na kolikátém místě jsem po které slečně? A proč jsem ti stále tak vzdálená, když ti chci být blízko? Máš radši jinou??

Vídáme se nějakou tu dobu. Někdo by řekl, že se známe krátce, jiný dlouze. Co je pro někoho rok? Dva? Málo? Hodně? Dobré téma k polemice. Nicméně to nyní řešit nechci. Známe se určitou dobu a milenci se z nás dvou stali snad ještě dřív, než jsme jeden na druhého pohlédli a stihli si říci "ahoj." Strávili jsme spolu několik nocí, které jsme spíše probdili než prospali. Milovali jsme se v posteli i pod širým nebem. Dokázal jsi mě opít limonádou a pěti slovy a věděl jsi, že za tvůj úsměv půjdu světa kraj...
Za poslední měsíc jsi na mě byl opravdu milý, hodný. Často jsi mi napsal jen tak z ničeho nic: "Ahoj, jak se máš?" A já byla překvapená, že mi píšeš sám od sebe! Radostí mi tlouklo srdce když jsem ti odepisovala.
Pak jsme se po dlouhé době sešli. Řekl jsi mi, že nemáš dvakrát nejlepší náladu, že si jen popovídáme u limonády, ale pak jsi mě pozval k sobě domů. Milovali jsme se doslovně celou noc. Víc unavená a přitom šťastná a plná radosti, endorfinů. Připadala jsem si jako ten nejšťastnější člověk v širém okolí a bláhově jsem si myslela, že to tak hezky bude pokračovat i nadále, když jsme ten nový rok tak hezky začali. Když jsi ho začal především ty. A tento pocit ve mně převládal i ráno, když jsi mě vyprovázel. Dala jsem ti pusu a jako vždy jsem ti řekla, ať se mi ozveš, ať napíšeš. Přikývnul jsi. Řekla jsem to, ačkoliv mi bylo jasné, že nenapíšeš. Proč ovšem ve mně stále žila a žije naděje, že se ozveš??
Karel Gott bláhově zpívá, jak zastaví ten čas, když Muž se ženou snídá... My jsme vlastně spolu ani nikdy nesnídali. Tajně jsi mě vyprovodil a pak jsi mi měsíc sotva napsal odpověď na nějakou zprávu. Proč?
Nerozumím ti. Jsem špatná milenka...? Máš výčitky svědomí z nocí strávených se mnou? Nebo tím chceš něčeho dosáhnout? Chceš si něco dokázat? Či snad tě baví hrát si s lidskou psychikou?

Kdykoliv spolu strávíme noc, jsem v dalšíc dlouhých týdnech osamělejší než kůl v plotě. A cítím se jako kapka vody v poušti - stejně sama a stejně sžírána vším okolo ní. Myslím na tebe a s každou myšlenkou je mi hůř a hůř. Trvá to týdny, než vůči tomuto otupím. Ovšem pak opět za mnou přijdeš na skleničku a vrátíš mě zpět na horskou dráhu.

Proč je sex tak mocným pánem našich, mých, citů? Emocí?
Chtěla bych jednou být tou ženou, co s tebou snídá.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lollret lollret | 26. února 2011 v 23:38 | Reagovat

Řeknu to jednoduše, nezávidím ti tvojí situaci... Nemáš to moc lehký, takhle se na někoho upnout, když on se chová, tak jak se chová... Musí to být těžký, když se neozve, ale na "limonádu" s tebou jde... Nevím, co napsat, snad jen tohle-hodně štěstí a do budoucna muže, který by s tebou snídal :-)

2 Madeleine Madeleine | Web | 26. února 2011 v 23:53 | Reagovat

[1]: Děkuji. No, není to vůbec jednoduché. Ozvat se jednou za uherský rok, poblbnout mě a pak zase se neozvat :-? ... jsem jak jeho loutka

3 punerank punerank | E-mail | Web | 27. února 2011 v 1:06 | Reagovat

Loutka nebo pejsek?
Nehodlám kritizovat, soudit, to si nedovolím, neboj:)
Když něčemu přikládáme význam, tak naěláme... když se zkusíme krotit, tak jsme chladné...
občas nic není dobře a pak zas jo, pár minut - a můžem se pominout štěstím... ach jo...

4 Madeleine Madeleine | Web | 27. února 2011 v 10:14 | Reagovat

[3]: V některých lidech je těžké se vyznat. V tomto blázínkovi obzvlášť

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama