Červen 2011

Den 140 - Sbohem, školo

30. června 2011 v 20:00 | Madeleine |  324 básní v roce 2011
Všem školou povinným již dnes skončil školní rok a dalších 62 dní je bude dělit od začátku nového. Já jsem se o ukončení svého studia dozvěděla včera, když jsem si přebírala své státní maturitní vysvědčení. Obávanou matematiku jsem napsala na krásnou trojku!! - podotýkám krásnou, neboť jsem narozdíl od mých spolužáků nechodila na seminář z matematiky (absurdní smích). Takže jsem nejen velmi šťastná, ale i velmi smutná. Skončilo pro mě mé středoškolské studium. Denní povinnosti chození do školy a přípravy jsou pryč. Když se na to dívám zpětně, vzpomínám si, jak jsem nadávala, že musím do školy, že se mi tam nechce, že to, že ono... dnes bych to chtěla vrátit zpět a opět mít tu povinnost tam jít. Ach, jak je mi smutno...
Čo bolo, to bolo,
stýská se mi, školo.
Moje drahá školičko,
vyrvalo mi srdíčko
opuštění tvojich řad,
a v duši se mi nyní vkrad
zvláštní pocit smutku,
že nemám třídní dutku,
byla jsem moc hodný žák,
stýská se mi, je to tak.

Den 139 - Cestovní blues

30. června 2011 v 19:47 | Madeleine |  324 básní v roce 2011
Báseň ke středě 29. června
Dnešní báseň je víceméně vzpomínková, neboť po půlnoci jsme měli většinu zastávek přes celé Německo za sebou. Především níže zmíněný Frankfurt, kde jsme zastavovali někdy mezi osmou a devátou večer. Každopádně mi bylo líto se o tuto báseň nepodělit.
Na Frankfurt tak koukám
a písničku si broukám -
- své cestovní blues,
jak ten žlutý bus
hezky celou cestu
jede k mému městu,
k tomu mému cíli,
kam pojedem ještě chvíli,
tedy ještě dlouho moc,
zabere to celou noc.

Den 138 - Noční cestování

30. června 2011 v 19:34 | Madeleine |  324 básní v roce 2011
Báseň k úterý 28. června
V dnešní básni toho moc nehledejte, chtěla jsem napsat něco o tom, jak cestuji domů, ale nevěděla jsem, co přesně napsat, aby to neznělo jako některá z předchozích básniček o mé cestě do Německa. A tak mi vyšlo z toho toto. Modřinu na noze doopravdy mám - od sportovní tašky, kterou jsem nesla, ale jinak jsem cestovala na nádraží za bílého dne (a strašného horka... :D)
Už mám zase modřiny
samozřejmě od dřiny,
táhnu se tu s velkou taškou
v druhé ruce s plnou flaškou
a přes rameno s kabelkou,
na cestu svítím baterkou,
kterou mezi zuby držím,
a celou tu cestu věřím,
že mi elán vydrží,
než najdu to nádraží.

Den 137 - České plémě

30. června 2011 v 19:14 | Madeleine |  324 básní v roce 2011
Báseň k pondělí 27. června
Z mého pobytu v Německu už zbývá jen pár hodin. Pomalu se připravuji na konec pracovní doby* a těším se, jak si poté připravím věci ke sbalení, zítra to dobalím a po poledni vyrazím domů :-). Na jednu stranu se velmi těším, na druhou stranu mi ale bude chybět ta atmosféra celého města, němčiny... ale vím, že já patřím do Brna :-).
Můj pobyt se tady krátí
autobus mě brzy vrátí
zpět do mojí rodné země,
kde žije to moje plémě,
plémě české - národ můj,
i když občas je jak hnůj,
ale všichni nejsme stejní,
někteří jsme neprodejní,
hold kdo chce s vlky být,
musí stejnou notu výt.
*psáno zpětně - pracovní doba mi tehdy skončila nakonec až další den po 3:00.

Den 136 - Tichá pošta

30. června 2011 v 18:53 | Madeleine |  324 básní v roce 2011
Báseň k neděli 26. června
Dnešní báseň jsem vymyslela podle slov mé oblíbené diskuse na Lide.cz. Ze zadaných čtyř slov jsem využila sice pouze dvě, ale snad to má trošku příběh.
U čerstvého moštu
hráli tichou poštu,
své tajnosti řekli,
až se náhle lekli,
když se zvedla pracka
a dopadla facka
na hochovu tvář,
protože je lhář,
čtyřem dívkám lhal
a ještě se jim smál.

Vítej doma

29. června 2011 v 18:19 | Madeleine |  Blog
Ahoj všem,

tak se opět hlásím ze svého trvalého bydliště v České republice. Cesta z Německa byla pohodová a celkem mi těch 15-16 hodin cesty uteklo. Pravda je, že nad ránem jsem měla menší krizovku - byla jsem vzhůru 24 hodin (po cca 3-4 hodinovém přerušovaném spánku předchozí den a prodloužené pracovní době...). Teď už jsem vzhůru vlastně ještě déle. Zakrátko to bude 36 hodin, co jsem nepřetržitě v provozu. - Hned po příchdou domů mě čekal můj milovaný domácí malíček, měl velikou radost, že jsem se mu vrátila, a následně po malé snídani mě čekala "tour" po úřadech. S malou přestávkou na jídlo jsem skončila až někdy v 17:00. Teď už jsem v klídku u svého PC a ve volných chvílích vybaluji zbytek věcí.
Moc se omlouvám všem stálým návštěvníkům, že jsem nepsala komentáře na vaše blogy, ale věřte mi, že na to nebylo moc času. A když byl čas, tak nebyla možnost, protože jsem byla hlídaná... to víte, práce je práce, povolili mi akorát občasnou kontrolu emailu. Zbytek byl můj osobní risk :-).

V dalších dnech, pokud budete mít zájem a okomentujete 21. epizodu seriálu Dawn, vám přidám nový díl. Komentáře, které jsem během mé cesty nenapsala, dopíšu v blízkých dnech. Neslibuji dnes večer, ale v dohledné době (2-3 dny) to určitě napravím.

S pozdravem
vaše Maddie.

Den 135 - Pokrytectví

25. června 2011 v 23:41 | Madeleine |  324 básní v roce 2011
V dnešní básni jsem se zaměřila na pokrytectví. Je to jedna z vlastností lidí, kterou nemůžu vystát. Na jednu stranu říkají to a ono, ale nakonec je

Píši ve své námitce,
že nemám ráda pokrytce!
Prý je velmi slušným mužem,
potěšení ale hledá u žen
někdě v nějakém bordelu,
dokonce i v nedělu!
Ona zas ví, co jí sluší -
- ta kabelka značky Gucci!
Leč z tržnice oblečení
jí ostatní neocení.

Den 134 - Mercedes

24. června 2011 v 23:26 | Madeleine |  324 básní v roce 2011
Vážení, dnes se s vámi musím podělit o úžasný zážitek! Jak jistě víte, jsem zcela obyčejná dívka z chudé rodiny. No a dnes se mi naskytla možnost svézt se v luxusním Mercedesu. No řeknete, odmítli byste to?? Já jsem prostě neodolala. Tak jsme se svezli do nedalekého města a zase zpět. Vážení, to byl úžasný zážitek! Ta dálnice a ty koně pod kapotou... hm... a to člověk ani tu rychlost tolik nevnímal, jak ty auta jsou perfektně udělané... Ach, ještě mít ty peníze, abych mohla sama vlastnit jedno takové... bohužel, já jsem chudá dívka, chudá zůstanu a jsem za to jen a jen ráda :).
Tou německou dálnici
pod kapotou vraníci
uháněli dvě stě dvacet,
někdo by šel možná zvracet,
rychlou jízdu já však snesu
v tom luxusním Mercedesu.
Tomu vážně říkám jízda,
vzduch okolo jenom hvízdá,
vše kolem se míhá rychle,
svět je náhle plochá krychle.

Den 133 - Boží tělo

24. června 2011 v 14:20 | Madeleine |  324 básní v roce 2011
Básnička ke čtvrtku 23. června 2011
Jak se budete moci dočíst v básni, dnešní den stál opravdu za houby. V kalendáři červeně vyznačené prázdniny předurčily vývoj tržby. Všichni, co mohli, si vzali volno i na následující pátek, a odjeli někam na prodloužený víkend. Ach, to nebude vedení nadšené, že má v kase velmi malou tržbu.
Svatí měli boží tělo,
takže se tu houby dělo,
snaha byla málo platná,
tržba byla velmi špatná.
Původní plán nevyšel,
skoro nikdo nepřišel,
peněz málo bylo v kase,
v pátek čeká nás to zase.
A o víkendu nemluvím,
páč se zase unudím.

Den 132 - Svačina na cestu

24. června 2011 v 14:17 | Madeleine |  324 básní v roce 2011
Básnička ke středě 22. června 2011
Tak dnes už se mi konečně přehoupl týden, který zbýval do mého odjezdu. Teď už by to mohlo utíkat rychleji. Příští týden ve středu ráno si už budu lebedit doma a spát a spát a spát :-). Tedy pokud se něco nestane...
Týden již se zvolna krátí,
hádejte, kdo se brzy vrátí!
Až do rána - v jednom kuse
- posedí si Maddie v buse.
Domů už se těší strašně,
sváču už má dávno v brašně.
Když nebude moci číst,
bude cestou aspoň jíst.
Zabije tak tak dlouho chvíli,
dřív tak bude v onom cíli!

Den 131 - Špatné zkoušky

24. června 2011 v 14:13 | Madeleine |  324 básní v roce 2011
Báseň k úterý 21. června 2011
Dnešní den byl pro mne velmi těžký. Opravdu hodně těžký. Sice jsem nevěřila tomu, že by mě vzali na vysokou školu, ale v hloubi duše jsem doufala. Měla jsem svoji naději, která právě dnes umřela. Nepřijali mě ani na jednu z fakult, na kterých mi tak moc záleželo a zakládala si na nich! Jen pár pitomých lidí přede mnou mě tlustou čarou oddělilo od statutu vysokoškoláka. Hodně mě to vzalo. Říkala jsem si, že mě vezmou alespoň na něco, na čem mi nesejde, ale... Prostě první část přijímacích zkoušek, co jsem v dubnu pokazila, předurčily vše. Na to konto nemá ani cenu psát odvolání. Jak bych to zdůvodnila?
Můj život je na s***ky,
ty pitomé přijímačky
vůbec totiž nevyšly
a co teď si pomyslí
učitelé moji drazí,
co na úspěchy mi sází?!
Kvůli spoustě lidí
špatně se teď vidí
moje další vzdělání,
zbývá mi jen dělání...

Den 130 - Alice

24. června 2011 v 14:08 | Madeleine |  324 básní v roce 2011
Báseň k pondělí 20. června 2011
K dnešní básni mě motivoval poslech hudby. Abych pravdu řekla, je to vlastně báseň, co vznikla cestou do Německa, ale to jí snad na kvalitě a nadneseném humoru neubírá. Sami zhodnoťte :-).
Mladé slečně sečtělé
není dlouhá neděle,
v této zvláštní době
věnuje se hudbě -
- hudbě vážné - klasice,
a jmenuje se Alice,
co má vlohy Beethovena,
na ni totiž nikdo nemá!
Denně je u klavíru,
skládá písně na míru.

Dawn - epizoda 21 - On umí všechno

20. června 2011 v 14:52 | Madeleine |  Dawn

Do třídy jsem přiběhla celá udýchaná a snad i šíleně zpocená. Srdce mi bušilo jak o závod. Měla jsem strašný pocit. Jako bych měla tři hodiny tělocvik a celou tu dobu běžela do šíleně strmého kopce. Posadila jsem se na svoji židli a snažila jsem se tvářit, že ve třídě nejsem. Hlavně ať si mě nikdo nevšímá. Žádné dotazy, proč jsem tak udýchaná!

Den 129 - Pracovní neděle

19. června 2011 v 10:10 | Madeleine |  324 básní v roce 2011
Tak už je neděle a z mého pobytu zde mi zbývá přibližně týden a jeden den. Úterý již tolik moc nepočítám, neboť se budu muset sbalit a pomalu se přichystat na cestu, která bude velmi namáhavá. Přiznám se, že zatím jsem toho času moc neměla, ale jeden den se chystám do města :-). Musím sehnat něco pro to moje zvířátko, co mě čeká doma :-)
Ačkoliv je neděla
a moc se toho nedělá,
už jsem zaase vzhůru
a práce mám fůru.
Musím ustlat postel,
pak navštívit kostel,
tedy vlastně moji drogu -
- ta nejbližší synagogu.
Nicméně je škaredě,
cesta jako na ledě,
takže nikam nepůjdu
a schovám se na půdu.

Den 128 - Lepší než pěšky

18. června 2011 v 18:19 | Madeleine |  324 básní v roce 2011
Pro dnešek přidávám jednu z básniček, co vznikla během mého cestování. Byla to hned první, co jsem začala psát :-).
Tak jsem jela v buse
dvanáct hodin v kuse
musela jsem sedět
a měli byste vědět,
že to bylo vážně těžký,
avšak lepší než jít pěšky!
Díkybohu sudba
děla, že mi hudba
bude hezky hrát,
abych mohla psát.

Viele Grüße aus Deutschland

17. června 2011 v 16:53 | Madeleine |  Madeleine's diary
Zdravím všechny návštěvníky,
poslušně hlásím, že již před několika hodinami jsem dorazila. Přibližně kolem 10:30 - tzn. o hodinu dřív, než původně jízdní řád říkal - jsem vystupovala ze žlutého expresu a pádila na vlakové nádraží! Musím se pochlubit, že moje němčina postačila nejen na koupi lístku, ale dokonce i na několik dotazů ohledně cesty!! Ale řeknu vám, že jsem po vystoupení z autobusu málem nevěděla, jak chodit. Můj soused byl v pohodě, sem tam jsme i prohodili slovo, ale pán sedící přede mnou byl velmi ohleduplný a celou cestu měl na mě sklopené sedadlo a chrápal! A to doslova. Jeho nevzbudilo nic. Dokonce ani něco, co naštve každého - když si někdo za ním opře kolena o sedadlo... nic. Dokonce ani pád krabičky s jídlem ho nevzbudil. Zřejmě poslech nějakých komických příhod a vtípků, nebo co to na tom jeho kanálů bylo, ho velmi uklidňovalo. Ale na druhou stranu si nestěžuji. Mohlo to dopadnout hůře. Vlastně jsem si celou cestu užívala po svém. Polovinu cesty jsem poslouchala klasiku a zbylou polovinu jsem přepínala mezi ostatními hudebními kanály. Vybírala jsem si písničky, co se mi líbily. Co jsem tak poznala, tak měli snad dvě CD Mira Žbirky, SuperStar - Top10 (tím mi udělali radost), Lucii Bílou a ještě nějakého Slováka, kterého se nedalo poslouchat. Ale beztak nejlepší byl kanál s vážnou hudbou. Při něm jsem napsala pár básniček. Ani mi nevadilo, že je noc a tma. Německé dálnice jsou krásně rovné, žádné skákačky jako naše D1. Takže pohoda, klídek...
Co se týče toho vlaku, tak to je pro mne nezapomenutelný zážitek. Sice mě naštvalo, jak mi automat sežral patnáct euro (no, řekněte, kolik u nás stojí jedna obyčejná IDS na cca 4-5 zón?!). Pěkný nepoměr, že?? Na chudou holku z Česka... ale abych pravdu řekla, ty peníze za to stály!! Vlak, kterým jsme jeli, byl prostě dokonalý. Kdybych to měla srovnat s úrovní obyčejných vlaků u nás, tak bych musela použít přirovnání autobusy StudentAgency a autobusy starého tehdy ještě pevného komunistického režimu (kdo si nedovede představit, tak ať mrkne třeba na Slunce, seno, erotika). Klimatizace, perfektní odhlučnění - kdybych se nedívala z okna, tak si myslím, že nejedeme vůbec!! - a hlavně ty toalety!! Lidi, toalety!! Po poznání úrovně cestování zde budu asi velmi váhat, jestli nemám po Českých dráhách požadovat ještě nějaké odškodnění za to, že vůbec musím kolem toalet v našich vlacích projít.

Jestli budu mít čas, tak vezmu ven Tesco a zkusím pořídit pár fotek. Jsme skoro v centru, tak se snad neztratím. Ale vážně nevím, jak to bude s časem. Zatím jsme pořídily jen dvě fotky...

Aus der Bundes Republik Deutschland - Nordrhein-Westfalen - entbietet Madeleine
(Ze Spolkové republiky Německa - Severní Porýní-Vestfálsko - pozdravuje Madeleine)

Den 127 - Smutně na cestě

17. června 2011 v 6:01 | Madeleine |  324 básní v roce 2011
Pokud se nic nestalo a vše proběhlo tak jak má i přes včerejší stávky, tak nyní sedím v autobuse a spolu s dalšími spolucestujícími mířím do Německa. Tento článek je psán v předstihu, jak jste si již zřejmě domysleli, neboť cesta bude trvat cca 12 hodin... Ale ačkoliv jsem ještě neodjela, je mi smutno. Už nyní se mi stýská po našem štatlu, po mé lásce i kamarádce. Jsem zvědavá, jak to tu celou dobu vydržím. Každopádně se nemusíte ničeho bát. Přístup k internetu by měl být, takže zprávy, básničky i Dawn budou :-).
Sedím si tak v buse
a celou cestu v kuse
myslím stále jen
kolik krásných žen
kolem něj se asi točí,
když jsou pryč mé oči,
když jsem sešla z mysli
i se všemi smysly,
když teď daleko mě má,
které z nich přednost dá?

Bon voyage

16. června 2011 v 18:14 | Madeleine |  Madeleine's diary
Ahoj všem,
někteří z vás už možná vědí, co chci napsat, pro jiné to bude novinka. Respektive čas uběhl jako voda. Když včera kamarádovi řekla, že již zítra odjíždím, divil se, že odjíždím tak brzy. Ano. Opravdu odjíždím. Již dnes v 21:00 budu na cestě k našim německým sousedům, pokud se nic nestane. Cesta by měla trvat kolem 14 hodin. Pokud bude vše v pořádku, tak snad v pátek odpoledne se připojím na internet s hlášením, jak jsem dopadla, resp. dojela. Ale mého odjezdu se vůbec bát nemusíte. Není to žádná stávka proti blogu.cz. Po dobu mého pobytu v Německu blog pozastaven nebude. Určitě se můžete těšit na oblíbený povídkový seriál naší sedmnáctileté hrdinky Dawn a budu se snažit přidávat i další příspěvky, jakožto básničky a mé "poznatky" z cest. Nicméně nevím, kolik moc času budu mít na poznávání krás města. Jedu do Německa především kvůli práci, tak snad si něco málo i vydělám :-). Myslete na mne a mějte se tu krásně.

S pozdravem Madeleine

Naděje umírá poslední

16. června 2011 v 10:36 | Madeleine |  Jednorázové povídky
"Prosím tě, nevíš, kolik je?" Obrátila se ke mně kolegyně od protějšího stolu.
"Dvacátého srpna," odpověděla jsem, aniž bych pohnula hlavou nebo snad pohledem od svého monitoru.
"Dneska nevypadáš dvakrát nejlépe," povšimla si mé zkleslosti.
"Nemám svůj den," povzdechla jsem si a letmo pohlédla na fotku v malém plastovém rámečku se srdíčkem na pružince.
"Stalo se něco?" Starala se o mé pocity.

Den 126 - Eura

16. června 2011 v 8:38 | Madeleine |  324 básní v roce 2011
Jak tak myslím na svoji cestu, tak jsem se neubránila lákavé myšlenky na Berlín. Představila jsem si reakci svého přítele, kdybych ho pozvala na nějaký hodně prodloužený víkend do Berlína. Ještě letos bych tam při troše štěstí a volna chtěla zavítat a nejlépe s mým milovaným po boku... :-). Hlavně mít ještě ty love... :-)
Při cestě do Berlína
spad mi rovnou klína
éček velký plný kufr
byl těžký jako šutr.
Leč díky tomu kufříku
octla jsem se v balíku!
Tomu já se nebráním,
snad ty eura uchráním
před tou žravou rodinou,
vědět to - tak se pominou!