Dawn - epizoda 24 - Ty na to máš

25. července 2011 v 15:08 | Madeleine |  Dawn


Celé dvě hodiny italštiny jsem Charlieho po očku sledovala. Měl velký linkovací trhací sešit a neustále něco psal a čmáral. Snad pětkrát za celých devadesát minut vytrhnul ze sešitu list a hodil jej do lavice. Vůbec mi nešlo do hlavy, co to dělá. Něco kreslí? Nebo píše? Vymýšlí domácí úkol ve vyučování, aby měl více volného času? Už ve francouzštině vypadal tak soustředěně. A mně to vrtalo hlavou. Podobně jsem ho viděla snad jednou nebo dvakrát. Ale to byl spíše naštvaný. Jednou měl neshody s Louie a podruhé měl prý nějaké problémy doma nebo s bratrem. Teď vypadal klidně a nepustil propisku z ruky. Co to dělá, to by mě opravdu zajímalo!



Když nám skončila výuka, učitelka poslala všechny domů a jen mě požádala, abych se chvíli zdržela, pokud nepospíchám. Nepospíchala jsem, takže jsem zůstala sedět v lavici.

"Dawn, ty jsi dlouho chyběla, já vím," posadila se naproti mně.
"Já se to snažím dohnat," tušila jsem, kam ten rozhovor míří.
"Máš někoho, kdo umí italsky?"
"Ne," zavrtěla jsem hlavou.
"Tvůj bratr chodil sem na školu, ne?"
"Ano, ale on byl spíše na ty vědy. Biologie, chemie... já jsem černá ovce rodiny, já jdu humanitním směrem."
"Dawn, ty jsi šikovná holka, ty toho zvládneš hodně,..." mile se na mě usmála.
"Ale jsem hloupá," skočila jsem jí do řeči.
"Vůbec ne! To jsem neřekla!" zamračila se. "Myslím si, že ty na to máš, abys byla jedním z nejlepších studentů třídy, ale je potřeba, abys docházela na hodiny."
"Já za to nemůžu, měla jsem úraz," povzdechla jsem si.
"Spolužáci říkali," přikývla, "mluvila jsem i s tvým třídním. Ale jak jsem tě dnes pozorovala, nestačí to, co děláš doma."
"Já na tom zapracuji..." přislíbila jsem.
"Kdykoliv budeš potřebovat s něčím pomoci, něco vysvětlit, tak přijdi. Jestli ti není nějaká gramatika jasná, tak já si na tebe udělám čas a vysvětlím ti to. Třeba takhle po vyučování, jo? Nechci, abys měla špatné známky."
"Já se doma na to pořádně podívám a napíšu si, co mi dělá problémy. Pak bych se za vámi stavila."
"Stav se, budu ráda, když zaujmeš lepší postoj než tví spolužáci. Jedna si lakuje nehty, druhý spí… o Sweetenovi ani nemluvím. Na tobě je vidět, že máš zájem se učit. Jen potřebuješ trošku pomoci dohnat to zameškané."
"Děkuji moc, paní Talley, do příštího týdne si vše připravím."
"Dobře, stav se za mnou třeba v pátek nebo v pondělí, ano?"
"Ano," přikývla jsem.
"Tak se měj hezky a brzy na viděnou," vzala si svoje věci a pomalu odcházela.
"Na shledanou," oplatila jsem rozloučení.

Po jejím odchodu jsem zůstala ve třídě zcela sama. Sbalila jsem si věci a chystala jsem se odejít. Avšak v momentě, kdy jsem stála mezi dveřmi, jsem se zastavila. Charlie! Charlie stále něco dělal! A papíry házel do lavice! Mám jedinečnou šanci zjistit, co dělal!

Vrátila jsem se do třídy k Charlieho lavici a z přihrádky jsem vytáhla zmačkané papíry. Ani jsem se na ně nedívala, měla jsem na spěch, aby mě nikdo neviděl, co tam dělám. Anebo kdyby náhodou se Charlie pro ty papíry vrátil. Nacpala jsem to do kapsy a pádila jsem na autobusovou zastávku. Teprve až doma jsem měla čas a klid se podívat, na co se tolik soustředil. Postupně a velmi opatrně jsem rozložila všechny čtyři papíry, které jsem z lavice vytáhla. Na dvou listech byly kresby a na zbylých dvou text. Jedna z těch dvou kreseb byla krajina. Les a snad východ slunce. Možná západ slunce. A v tom všem víla, kterou měl trošku detailněji nakreslenou na druhém papíře. Na hlavě měla naznačenou květinovou čelenku a na sobě lehké krátké šaty. Když jsem se zadívala na další papír, byly na něm verše. Bohužel poškrtané a skoro nečitelné. Na posledním papíře už byly čitelnější, ačkoliv tam bylo dost poškrtaného a přepisovaného. Ta báseň mě tak okouzlila, že jsem si ji přepsala do deníčku. Papíry s kresbami a básničkou jsem si poté vsunula pod sklo na stole. Bylo to okouzlující.

Tvoje němá bledá tvář
je jak slunce ranní zář.
Slunce, co vždy ráno vyjde,
když ta správná doba přijde.

Jako bych tam viděl tebe
a tvůj úsměv velmi krásný,
když rozjasní se širé nebe,
ač můj den je dále prázdný.

Přemýšlím, co dělat mám,
zda-li jednou přijdeš k nám,
zda jednou sejdeš níž,
sem ke mně o kus blíž.

Pohladil bych tvoje líce
i tvůj světlý jemný vlas,
snad poznám tě o kus více,
až uslyším tvůj hlas.

Kdo jsi, to bych vědět chtěl,
snad jsi anděl, co mi uletěl,
snad jsi víla s nožkou bosou,
co po ránu tančí mokrou rosou.

Chtěl bych za ruku tě držet
a vlásků tvých se dotýkat,
až budeš v trávě ležet
a sluníčka si teplo brát.

Nikdy bych nečekala, že Charlie Sweeten je i básník! Věděla jsem, že kreslí a maluje, ale že skládá i básně, to mě velmi překvapilo. Byla jsem z toho všeho tak v šoku, že jsem začala té jeho přítelkyni i závidět. Musí to být jako ve snu, mít vztah s tak úžasným klukem. Má on vůbec nějakou zápornou vlastnost?

*****
Diskuse:
Jak Dawn naloží s básní?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Madde Madde | Web | 25. července 2011 v 19:36 | Reagovat

Jé moc pěkná básnička moc pěkný díl. Už jsme si myslela, že ji učitelka doporučí na doučování Charliho :D Škoda. V každém případě jsem zvědavá na pokračování.

2 Madeleine Madeleine | Web | 25. července 2011 v 19:43 | Reagovat

[1]: Děkuji :-). Myslíš, že by Dawn dokázala požádat (že požádá?) Charlieho o doučování? :-) ;-)

3 Madde Madde | Web | 26. července 2011 v 9:44 | Reagovat

[2]: Hele možný je všechno :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama