I'm a ghost that you can't see

18. července 2011 v 0:18 | Madeleine |  Téma týdne
"...a ghost from a wishin' well. In a castle dark or a fortress strong with chains upon my feety, You know that ghost is me and I will never be set free as long as I'm a ghost that you can't see..."

Někdo věří, někdo ne. Jistě každý z nás si pamatuje to sladké dětství, kdy jsme se navečer již báli každého stínu a pod postelí bylo strašidlo, ve skříni zlý duch... a rodiče museli přijít, vyhnat to strašidlo, aby se jejich malému potomkovi dobře spalo. Možná se někteří z nás bojí ještě dnes, možná je to ten stejný strach jako v dětství, možná je to strach již o dost jiný. Ať už je to tak či onak, vždy to pro nás bude jen otázka spíše naší víry než možné skutečné poznatelnosti pravdy, jestli je onen posmrtný život, jestli jsou kolem nás duchové, zda jsou dobří či zlí, jak zasahují či řídí naše osudy, životy, události... tohle všechno určitě dalších dvacet let nebude umět věda vysvětlit, ale třeba jednoho dne... kdo ví? Ale bude to stát hodně velké úsilí přijít na slovník, který nám pomůže přeložit řeč zvířat a vědecky vysvětlit, proč máme takové a onaké pocity.

Přišli jste o někoho blízkého? Někoho, koho jste měli rádi? Jak vás zasáhl odchod této osobnosti*? Zůstala vám v srdci? Vybavují se vám vzpomínky? A v těžkých chvílích máte ten pocit, že je blízko vás, aby vám pomohla? Anebo si nyní myslíte, že jsem přetažená a píšu nesmysly?
- Ať už patříte k jedné či druhé straně, jednou přijde ta chvíle, kdy si i odpůrce nějakého duchovna najde jistou cestu. Cestu útěchy, která mu pomůže. A ať už je to pouze psychologie anebo možná skutečnost, pozná tu sílu...

Asi mě máte nyní za blázna. Proč ne, neberu vám to. Vždycky jsem říkala, že nejsem normální a ani nevidím důvod být normální, miluji svoji stabilitu v labilitě, obezitu v anorexii, nadání v hlouposti i nedůvěru ve víru. Jako malé dítě jsem přišla o člověka, který byl mému srdci velmi blízký a já i dnes, i když uplynulo deset let, vím, že on stojí při mně. Je to můj dokonale nedokonalý anděl strážný, který bdí a dává pozor, abych nedělala příliš velké hlouposti a některé důležité zkoušky zvládla alespoň průměrně. A když už náhodou budu mít nutkání udělat něco špatného, postaví mi do cesty překážku, která mě nasměruje zase jinam. Tam, kam bych správně měla jít...

Vím, dostala jsem se nyní do velkého abstraktna, ale třeba někteří z vás, trošku více (nejen psychicky a citově) vyzrálejší jedinci pochopí, co jsem tím chtěla říci. A nevylučuji, že vy, co mě znáte lépe, v tom najdete jistou narážku na to, co jsem chtěla kdysi udělat, a toho, kdo mi v tom zabránil... Možná to byl osud, možná mi jen pomohl můj anděl strážný... výklad je už na každém z vás, ale já vím, že toho člověka mi seslal právě můj anděl. Poslal mi ho, aby ve mně probudil to, co spalo, co bylo zmražené pod spoustou tun ledu...

"...about a ghost from a wishing well. In a castle dark or a fortress strong with chains upon my feet. But stories always end. And if you read between the lines..."
_______
pozn. autorky: z psychologického hlediska je každý člověk osobností - je jedinečný
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama