Dawn - epizoda 30 - Není ničí

20. listopadu 2011 v 18:24 | Madeleine |  Dawn

Po skončení hlavních vánočních svátků, kdy byla většina obchodů zavřená, mě táta vzal do města a společnými silami jsme vybrali nový mobil. I hezké telefonní číslo jsem dostala. Samé dvojky a pětky a osmičky. Měla jsem štěstí. Dokonce mi táta koupil docela velký kredit. Nicméně jsem musela přislíbit, že to zůstane naše tajemství. A ruku na srdce, kdo by na takový obchod nepřistoupil? To se nestává denně, aby měl táta tak dobrý den a koupil mi nejen drahý mobil ale i velký kredit! Raději jsem se ani neptala, čím jsem si to vysloužila, anebo co mě teprve bude za to čekat. Prostě jsem slušně poděkovala a byla šťastná. Teď už jen zbývalo zkontaktovat holky, že mám nové číslo.



Oslavy Silvestra a Nového roku proběhly skvěle. Kelly pořádala večírek, na který jsem pozvánku nedostala, ale to mi bylo relativně jedno. Byla jsem s Michaelem u jeho přátel a o zábavu jsme měli postaráno. V oblečení jsem se samozřejmě mírnila a Michael neměl žádné nápady podobné tomu předchozímu, který nás trošku rozeštval. Ale jak táta říkal: po dvou dnech ho to přešlo a přišel se mi omluvit, že mě tam nechal samotnou. Prý měl mít opravdu rozum a na moje dětské vztekání nebrat příliš ohled. On je má být ten zodpovědný a za naši malou holčičku mít zodpovědnost.

Těmi slovy o mé nedospělosti mě naštval. A moc dobře to věděl. A čím naštvanější jsem byla, tím víc se snad i bavil. Mám mít rozum a chovat se jako dospělá, ale furt mi budou říkat, že jsem malé dítě. Ať se s tím jdou bodnout! Já se jednoho dne naštvu a to teprve bude...!!


Vlivem školních povinností leden utekl rychleji, než jsem vůbec očekávala, že uplyne. Všeho bylo moc. Spousta četby a písemek. Nevěděla jsem, co dřív. Dokonce jsem nestíhala myslet ani na pana Sweetena. Začala jsem svoji platonickou lásku k němu považovat za pomalu mizící. Na hodinách jsem mu už nevěnovala tolik pohledů a v italštině jsem začínala mít trošku náskok před ostatními. Paní Talley mi stále pomáhala a po úterních hodinách se mnou trávila ještě půlhodinu vysvětlováním nějakých nejasností. Její trpělivost bych taky jednou chtěla mít. Třikrát mi vysvětlit, že něco nemůžu přeložit tak, ale musím to dát do jiného tvaru, a pak vidět, že to napíšu zase špatně... Jo, zlatá to žena.

V začátkem února se po škole začaly šířit zprávy, že Charlie a Louie mají nějaké problémy. Charlieho mladší bratr mezi tím stihnul třikrát skončit v ředitelně a údajně mu hrozilo podmínečné vyloučení, ale všichni si dovedli domyslet, jaké by to pro školu mělo následky. Ustal by příliv financí na nové vybavení a modernizaci učeben a všechno by začalo chátrat. Což teprve začne, až Charlieho mladší bratr dostuduje. Jeho tatínek už nebude mít potřebu chodit do školy s obálkou v kapse, protože synáček bude dělat průšvihy jinde. Zbohatne jiná škola zase... Ovšem Charlie byl prostě vzor. Úplný protiklad svého bratra. Nikdy žádný průšvih. Nic. Nebo alespoň nic, co by mělo velký mezitřídní význam. Samozřejmě sem tam při kopané rozbili okno, shodili z parapetu květináč, porvali se... avšak dle mého názoru jsou tohle zcela obyčejné věci. Události, co k tomuto věku jednoduše patří. A najednou se s ním Louie nebavila a on se s ní moc bavit taky nechtěl!

"Holky! Porada!" přiběhla Kelly o obědové přestávce do třídy, jako by se blížil konec světa.
"Počkej, dodělám si nehty," zabručela Debra.
"Dělej, to si doděláš potom," zavřela jí Kelly lak na nehty a otočila se ke mně, "ty můžeš jít taky, vrabčáčku. Nebo tě to nezajímá?"
"Podle toho, o co jde," pokrčila jsem rameny, "dnes odpoledne s vámi na nákupy jít opravdu nemůžu."
"Dnes není nákupová porada, máme něco lepšího, pojď, bude tě to zajímat," lákala mě a bylo na ní vidět, jak má potřebu říci svoji novinku všem.
"Tak o co jde?" přidala jsem se ke kroužku, co se utvořil kolem Kellyiny lavice.
"Ještě si všechny děláte zálusk na pana Sweetena?!" tajemně přimhouřila oči.
"Cože???" udivila se Hellen.
"Charlie je tvůj, to dávno respektujeme," doplnila jsem s úctou.
"Vtip je v tom, vrabčáčku, že on vlastně není ničí," ušklíbla se nespokojeně.
"To nějak nechápu," zatřásla Debra hlavou.
"Teď jsem právě vedla řeč s roztleskávačkami a s tou jeho Louie," vysvětlovala, "a víte, co mi Louie řekla?"
"Ne, co?" vyzvídala Alice.
"Když jsme tam nebyly, tak to nemůžeme vědět," zamručela jsem.
"Vrabčáčku, na pana Sweetena můžeš teď už tuplem zapomenout," ušklíbla se Kelly, "zprvu jsem sice měla v plánu, že ho té náně přeberu, ale teď je to marné."
"Nechceš říci, o co vlastně jde?" začala i Debra ztrácet trpělivost.
"Božský Charlie Sweeten je totiž gay!" odsekla Kelly se vší naštvaností.
"Gay?!" užasla jsem.
"V překladu to znamená, že je homosexuál," vysvětlila Alice s jistým pohoršením v tónu hlasu.
"Prostě se mu líbí chlapi." přitakala Alice.
"Já vím, co to znamená, když je někdo gay!" naštvala jsem se. "Spíš mě zajímá, jak jsi k tomu došla, Kelly?!"
"Louie se s kolektivem podělila o to, že s ní Charlie nikdy nespal!!" vysvětlila důležitě.
"Nikdy??" divila se Alice.
"Nikdy," přikývla Kelly, "prý ji sice bral na koncerty a podobné události, ale pak ji odvezl domů! Nikdy spolu ne to..."
"To se mi nechce věřit," zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Charlie?! Charlie Sweeten? To boží stvoření? A homosexuál?? To je přeci hloupost.
"Prý to tak je," pokračovala Kelly v řeči, "Louie říkala, že prý má ještě větší šatník, než co se vůbec říká! A parfémů... a taky si prý i žehlí vlasy!"
"Jeho dokonalému vzhledu to odpovídá," souhlasila Alice.
"A s matkou prý má úžasný vztah!" přidávala další důvody, "a kamarádí se s nějakou modelkou."
"Modelkou?" chytila jsem ji za slovo, chtěla jsem znát vysvětlení.
"Jo, prý se kamarádí s takovou moc hezkou modelkou," nadšeně objasňovala záležitost, "prý je moc hezká. A Louie říkala, že ji jednou Charlie vzal k té modelce domů. Ta krasotinka se s ním prý snažila flirtovat, ale Charlie nic!"
"Nechtěl mít průšvih před přítelkyní," namítla Hellen.
"Ne, ne, dámy," nesouhlasila Kelly, "prý jí pomáhal s výběrem šatů na nějakou událost. A dokonce jí pomáhal s účesem a s líčením. A Louie si vzal s sebou jako asistentku, aby mu prý podávala potřebné věci!"
"A proč tedy Charlie nechodí s nějakým klukem?" zamyslela jsem se nahlas.
"Konvence, vrabčáčku," zasmála se Kelly, "společnost, v níž se nachází, mu to zřejmě nedovoluje."
"Myslím si, že ta kráva hledá jen způsoby, jak ho pošpinit," odmítla jsem teorie a pomalu odcházela z kroužku. Bylo mi z těch Kellyiných pomluv nanic.
"A ty chceš dokázat, že je na ženský!" vysmála se mi Alice.
"Jo, to je dobrý nápad," začala se Kelly smát, "zkus ho sbalit. Třeba změníš jeho orientaci."
"Jděte do prdele," odsekla jsem a posadila se na své místo. "Jestli se mu líbí chlapi, tak na tom není nic špatného! Někdo má rád holky, jiný zase vdolky."
"Vdolky," zachichotala se Debra spolu se svým kolektivem kolem Kelly a po chvíli šuškání propukly v obrovský smích. Bylo mi z nich hodně špatně. Takhle se vrtat v cizím soukromí. Když má rád kluky, tak má rád kluky. Tím lépe pro nás holky, co jsme do něj platonicky zamilované. Budeme mít větší šanci zbavit se své lásky.

Diskuse:
Najde Dawn nový idol?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ann :) Ann :) | Web | 22. listopadu 2011 v 18:25 | Reagovat

A proč by jako někoho hledala? :-D Louie je beztak jen pitomá káča, odbarvená namyšlená blondýna a závistivá mrcha, která má potřebu dělat zlo a všechno kazit... odpornej člověk!! :-X
Promiň, nechala jsem se kapku unýst :D Super díl ;)

2 Madeleine Madeleine | Web | 25. listopadu 2011 v 19:28 | Reagovat

[1]: Díky... jsem zvědavá, jak to tedy dopadne ;-)

3 Madde Madde | Web | 28. listopadu 2011 v 19:05 | Reagovat

ŽE si děláš srandu? Já myslím, že to gay není a bude s Dawn, prostě musí a jinak to nejde :-D Jinak dobrý díl a myslím si, že si najde nový idol a hned po tom se do ní Charlie zamiluje, protože to nemůže být gay :-D

4 Madeleine Madeleine | Web | 5. prosince 2011 v 17:09 | Reagovat

[3]: Nikdy nevíš, nikdy nevíš ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama