Dawn - epizoda 31 - Nemyslím si nic

26. prosince 2011 v 20:16 | Madeleine |  Dawn

Celý týden si z Charlieho všichni po celé škole utahovali. Holky za ním chodily s fotografiemi různých kluků a ptali se ho, jestli se mu ten kluk líbí. Prý mu s radostí domluví rande. A kluci si taky našli své způsoby, jak Charlieho trošku ztrapnit. V jídelně ve frontě na jídlo ho občas přistrčili k nějakému jinému žákovi, anebo s ním mluvili lehce zženštilým hlasem. Vrcholem všeho byla asi chvíle, kdy mu další týden v pondělí jedna dívka předala růžovou kabelku s logem Playboye. A šikovně to udělala před přeplněnou jídelnou. Chudák Charlie. Bylo mi ho více než jen líto. Na základě toho všeho nebylo neočekávatelné, že nebude následovat zpětná reakce. Charlie si to prostě nenechal líbit a třískl s podnosem na jídlo. Celou jídelnu seřval, že je to více než jen trapné a ať jdou všichni do prdele. On tohle všechno nemá zapotřebí a od nového čtvrtletí prý změní školu.



Mrzelo mě, že chce odejít. Byla jsem z toho celý den smutná. Vždyť to, že má někdo homosexuální orientaci, neznamená, že je v něčem horší člověk. Vždyť takové odsuzování je zcela amorální! On za to nemůže, že se mu líbí kluci. Má spoustu jiných vlastností a kvalit. Anebo názor, že homosexualita není nakažlivá, nevymizel? Jestli si tohle někdo myslí, tak si já osobně myslím, že je to dement. Ať si každý spí, s kým chce. Je to jeho osobní záležitost. Tak proč se pohoršovat?

Páteční šestou hodinu - francouzštinu - jsme ukončili o něco dříve. Učitelka potřebovala odejít dřív, aby stihla ještě návštěvu lékaře, a my jsme byli šťastní, že máme o trošku více volna. Všichni hned spěchali do šatny a já jsem zamířila na toalety, abych zabila tu dlouhou chvíli, která mě čeká. Byla jsem domluvená s Kelly a dalšími děvčaty, že se sejdeme před naší třídou a společně půjdeme do šatny. Kelly měla nějaký plán, který chtěla promyslet během suplované hodiny španělštiny. Jejich učitel onemocněl, tak celý týden nic nedělali. Měla dost času na hlouposti. I když ona nikdy nepatřila mezi ty, co by si ten čas nedovedli udělat...

"Ty už jsi tady?!" podivila se Kelly, když spolu s Alicí vyšla ze třídy.
"Jo, skončili jsme dřív," přikývla jsem.
"Počkejte na mně!" rychle přiběhla Hellen z druhé učebny. Že by zrovna jí Kelly utekla? - To spíš mně by všechny čtyři utekly.
"Máš plán na odpoledne?" zeptala jsem se s úsměvem.
"S Alicí jsme to probíraly," přikývla Kelly.
"Půjdeme nakupovat?" zaradovala se Hellen, "potřebovala bych nové tričko."
"Pojďte stranou," ustoupila Kelly víc ke zdi.
"Něco ďábelského," předvídala Hellen s velkým nadšením, co Kelly vymyslela.
"Otevřeli nový bar dvě ulice odtud," zamrkala Kelly na Hellen, "prý tam mají dobrý pití za dobrý ceny."
"A to si myslíš, že ti jen tak nalijí? Jen tak i ve dne?" nemohla jsem nenamítnout.
"A proč by ne?" odporovala Kelly.
"Protože nejsi plnoletá. A jsi moc mladá, budou chtít občanku!" zamračila jsem se.
"Pro všechny mám řešení," plácla mě do ramene a mrkla na Alici.
"Máme pár falešných průkazů totožnosti," zachichotala se tiše Alice.
"Takže se chcete jít za bílého dne opít," ušklíbla jsem se.
"Půjdeme testovat dobré pití," zavrtěla Kelly hlavou.
"Tak do toho s vámi nejdu!"

Už jen to, že chtěly jít hned odpoledne do baru, se mi nelíbilo. Tím spíš, když plánovaly použití falešných průkazů totožnosti. Je to protizákonné a nechci ani domýšlet, jak by to dopadlo. Z toho by byl takový průšvih, že by mě rodiče nejspíš zabili. Rozhodnutí, že se účastnit nebudu, bylo nejlepší volbou.

Kelly a její věrné družky brzy odešly a já jsem se ještě chvíli zdržela v šatně. Slíbila jsem mámě, že donesu věci na vyprání, ale neměla jsem na to tašku. Musela jsem najít způsob, jak to naskládat do batůžku. A jak jsem tak snaživě skládala a vyndávala a zase skládala věci z a do batůžku, najednou mě někdo oslovil.

"Ahoj," odpověděla jsem a naštvaně jsem vytáhla kalhoty z batohu. Opět se mi to tam nemínilo vejít.
"Můžu ti nějak pomoci?"
"Mně už nepomůže ani svatý Petr. To oblečení do toho nenacpe nikdo!" odsekla jsem.
"Promiň," povzdechl si chlapecký hlas, "tak Petr nejsem, mohl bych to tedy zkusit?"
"Když chceš," pokrčila jsem rameny a posunula jsem batůžek o kousek vedle.
"Doufám, že se nebojíš, že tě nakazím, nebo tak něco," kleknul si vedle mě a mile se na mě usmál. Teprve nyní jsem pohlédla do jeho tváře. Charlie Sweeten! Charlie Sweeten mi přišel pomoci s batohem. Trhla jsem si trapas, anebo on je tak zoufalý? Spíš jsem si trhla ostudu jak trám!
"Ne, proč bych měla?" pokrčila jsem rameny.
"Neříkej, že nevíš, co se o mně říká," ušklíbl se kysele a vyndal z batohu i tričko.
"Promiň, vím," sklopila jsem hlavu.
"Můžu?" natáhl ke mně ruku a já najednou nevěděla, co chce, "tu mikinu."
"Jo, aha, promiň," začervenala jsem se.
"Taky si myslíš, že jsem gay?"
"Nemyslím si nic," zavrtěla jsem hlavou.
"Každý si něco myslíme," upřeně se na mě zadíval.
"Myslím si, že mi do toho nic není. Je to tvoje věc, jestli máš rád holky, nebo kluky. A nemyslím si, že by orientace nějak silně ovlivňovala charakter člověka, pokud je to dobrý charakter."
"Zaskočila jsi mě," usmál se mile.
"A taky si myslím, že jestli do toho batůžku naskládáš učebnice i to oblečení, budeš zřejmě kouzelník."
"Něco s tím zkusíme udělat," mrknul na mě.
"Promiň, já tě tady obtěžuji svým problémem s batohem a vykládám nesmysly a ani jsem se ti nepředstavila," zalilo mě horko z celého trapasu a pohotově jsem k němu natáhla pravou ruku, "já jsem..."
"Dawn," skočil mi do řeči.
"Eh,... jo." zůstala jsem zírat.
"Charlie," potřásl mi rukou.
"Odkud mě znáš?" držela jsem jeho ruku, aniž bych si to uvědomovala.
"Chodíme spolu na francouzštinu a italštinu, pokud se nepletu," pokrčil rameny.
"Netušila jsem, že budeš znát mé jméno," zčervenala jsem ještě víc a okamžitě pustila jeho ruku. Už tak jsem se cítila divně.
"Proč bych neměl?" rozmáchl rukama a začal z batohu vyndávat i učebnice.
"Já nevím, jsem taková šedá myška, nikdy sis mě nevšimnul. Nezdravili jsme se. Ani jsme se nebavili..."
"To se mýlíš," začal do batohu vracet učebnice avšak poskládané přesně podle velikosti. "Kdykoliv jsem přišel do třídy, můj první pohled padl směrem k tvé lavici. A mrzelo mě, že jsem tě pak dlouho nevídal. Byla jsi asi nemocná, že?"
"Jo, asi jo," ohromeně jsem souhlasila, "ty ses na mě díval?"
"Zlobíš se?" přestal rovnat věci do batůžku a upřeně na mě pohlédl.
"Ne, jen mě to překvapilo. Proč zrovna na mě?"
"Nevím, prostě jsi mě zaujala. Nejsi jako ostatní holky. A navíc jsi první, která mi utekla. Tehdy jsem si tě opravdu zapamatoval."
"Utekla???" nechápala jsem, o čem mluví.
"Nepamatuješ, jak jsme se srazili v jídelně?" začal se smát, "málem ses udusila kouskem nějakého koláče, nebo co to tehdy dávali. Přišlo mi to šíleně srandovní, jak jsi z té jídelny vyběhla. A ještě zvláštnější bylo, jak jsi po té srážce se mnou prchla pryč. Jako bych ti chtěl ten koláček vzít."
"Promiň," strčila jsem hlavu do skříňky, aby neviděl, jak trapně se cítím. Jak začal s jídelnou, moc dobře jsem si vybavila, o čem mluví. Trapas!


Jak se scéna mezi Dawn a Charliem vyvine dál??
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | Web | 26. prosince 2011 v 20:25 | Reagovat

Miláčik, nepřišlo ti to trochu krátký??? :-D :-D
Ne, promiň. Super jako obvykle :-). Díkybohu, že si s ní konečně promluvil... myslím, že spolu časem začnou chodit :-) Jinak bych řekla, že jí do batůžku ty věci nacpe a doprovodí ji... :-)

2 Madeleine Madeleine | Web | 26. prosince 2011 v 20:52 | Reagovat

[1]: uvidíme, jak to mezi nimi bude :-) . Každopádně děkuji za komentář :-)

3 Madde Madde | Web | 2. ledna 2012 v 17:23 | Reagovat

Lááááááááska :-D Konečně!!! :D Doufám, že to dopadne dobře :)

4 Madeleine Madeleine | Web | 2. ledna 2012 v 21:25 | Reagovat

[3]: Uvidíme, jestli se dočkáme happyendu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama